|
- Každé auto má svoji historii a tato je zvláště zajímavá u Mustanga, protože první auto, které neslo toto označení, je dodnes pokládáno za něco mimořádného.
Na den 17. 4. 1964 zůstane každému americkému zástupci Fordu doživotní vzpomínka.
Byl to den, kdy byl Mustang poprvé vystaven ve výloze. Co se odehrávalo pak, musí se dnes zdát nepochopitelné. Podle výpovědi Lee Iacoccy byly sklady obléhány davem lidí, který se shromáždil dlouho před otevírací dobou. Personál prý taktak stačil zajistit dveře. Již před prodejnou se bojovalo o nejlepší místa a pak prý začala opravdová bitva: Kdo bude poprvé „zkušebně“ sedět v novém voze, sahat na ovladače palubní desky, dotýkat se řadící páky... Kdo dostane první prospekt? A především – kdo bude prvním majitelem tohoto auta snů?
Bylo kladeno mnoho otázek, které nezůstaly bez odpovědí a bez poškození majetku autosalónu: zrcátka praskala, plech se deformoval, páčky blikačů odpadávaly. Mnoho obchodníků muselo své provozovny přechodně uzavřít, aby aspoň zdánlivě zůstali pány situace. Je zaznamenáno, že řidič trucku, posilněný douškem pro štěstí, když uviděl prvního Mustanga v životě, nacouval svým náklaďákem rovnou do výlohy. Hlavním problémem ale bylo: Kdo smí jako první koupit?
Sériová produkce začala 9. 3. 1964, ale již dopoledne 17. 4. se ukázalo, že dosud vyrobených 8000 Mustangů ani vzdáleně nepokryje poptávku. Co dělat? Jeden obchodník v Texasu vydražil posledního Mustanga mezi 15 zájemců. Šťastný majitel v autě přenocoval, i když jeho šek byl již přijatý. Když den skončil, byly sečteny jeho stopy: Ty byly patrné ze zcela vyčerpaných, ale šťastných obchodníků a také i v dějinách automobilismu. Jen za jeden den prodeje bylo přijato 22 000 pevných objednávek, a to je dodnes světový rekord.
Jak se toto okouzlení, hraničící s hysterií, dá vysvětlit? Za prvé tkví příčina v obrovské reklamní kampani Mustanga. V novinách, rozhlase a zejména v TV se odvíjela neslýchaná kampaň s jediným poselstvím: Mustang drasticky změní život normálního občana. Tak bylo ukázáno konzervativně oblečenému obchodníkovi, že může v polední přestávce vzít klobouk nebo sportovní čepici a odstartovat s novým, ohnivě červeným Mustangem. Ale reklama ještě nevysvětluje celý úspěch.
Druhým a rozhodujícím bodem je, že Mustang přišel jako pravé auto v pravý čas – zásluha, kterou si připsal Lee A. Iacocca, tehdejší ředitel jedné divize Ford. Precizně analyzoval, který typ auta na americkém trhu chybí a i když měl tvrdé rozepře s Henry Fordem II., začal na novém modelu.
Přitom první auto, které neslo název Mustang, vzniklo na podzim 1962. Bylo vystaveno na autosalónu ve Frankfurtu, kde téhož roku kralovalo v expozici Ford. Byla to opravdu fascinující konstrukce, která se navíc od tohoto amerického autogiganta neočekávala. Technici Ford se rozhodli pro nekompromisní dvousedadlový model s ultraplochou karoserií a úzkými okny, Targa obloukem, který byl na bocích zvýrazněn nasávači vzduchu. Agresivní linie hliníkové karoserie nerušila ani střecha, ani nárazníky. I světla byla za dne zakryta. Bylo to dílem firmy Trautman & Barnes z Los Angeles, která zhotovila filigránský rám a použitím vhodné karoserie dala vzniknout čistokrevnému sportovnímu vozu.
To platilo i o uspořádání pohonu. Mustang byl typem vozu s motorem uprostřed, tehdy to byl neobyčejný konstrukční princip. Motor sám o sobě byl pouhý V4, který se v podobné verzi montoval do německého Fordu 12M. V Mustangu dával výkon 65 HP, v některých verzích 85 HP a výhledově se počítalo se 105 HP. Další technickou zvláštností byly přední kotoučové brzdy, nezávislé zavěšení všech kol a dva chladiče.
Také uvnitř dominovala snaha o sportovní tvář. Tříramenný volant, kulaté přístroje i pevně montovaná skořepinová sedadla. Volant a pedály byly stavitelné. Objevily se otázky, zda tento pozoruhodný vůz zůstane jen experimentální projekt nebo Show Car, nebo stojí-li za to zvážit možnost sériové produkce. Všechno však mluvilo pro první variantu. Rám s hliníkovou karoserií stál hodně peněz, v případě sériové výroby bylo nutno postarat se o střechu a opravdová okna. Dále by bylo nutné dát vůz k dispozici americkým i zahraničním novinářům pro testy. Že tento Mustang neopustí stadium prototypu, bylo jasné i Lee Iacoccovi.
Věděl, že i kdyby se dvousedadlový typ dobře prodával, nikdy by nedosáhl takových statistik jako stejný model čtyřsedadlového typu. Stejná zkušenost byla i u Thunderbirda: Jakmile se z něj stal čtyřsedadlový vůz, prodával se mnohem lépe. Se samotnými čtyřmi sedadly nebyl Iacocca spokojen, šlo mu o víc. Předsevzal si stvořit auto zcela nového typu a image, které zatím v USA nikdo nevyrábí: Malé a lehké, cenově dostupné a výkonné, sportovní a přesto prostorné, aby měly místo čtyři osoby se zavazadly. Ale především to musel být vůz jedinečného, zcela nezaměnitelného charakteru. Pokud se v té době v USA nacházelo srovnatelné auto, tak to byl import z nemilované ciziny.
Důležitější bylo, že nový model měl vytvořit nové vrstvy kupujících. Dle mínění Iacoccy se američtí výrobci málo orientovali na mladé kupce. Dokazoval to ukázkou široké vrstvy teenagerů, kteří se narodili za euforie po II. světové válce a nyní tlačili na trh. Skupina 20 – 24 letých se v šedesátých letech zvýšila až o 50 %. Iacocca chtěl nabídnout auto především těmto „mladým dospělým“. K tomu účelu sestavil nejdříve tzv. „Fairlane Commitee“, skupinu mladých managerů od Forda, kteří se jednou týdně scházeli v motelu Fairlane Inn. Více problémů dělala špička ledovce – Henry Ford II. Proč by se nemohl upravit tak dobře prodávaný Falcon – to byla jeho námitka. Nakonec demonstroval Chevrolet svým typem Corvair, jak se něco takového dělá.
Po dlouhých tahanicích však Iacocca dostal pro svůj projekt zelenou. Pro nový vůz byly stanoveny tři linie. Musí stát v základním vybavení méně než 2500 USD, vážit pod 1100 kg a disponovat čtyřmi sedadly. Práce mohla začít. Začala naplno, když firma chtěla prezentovat nováčka na světové výstavě v New Yorku. A ta otevírala brány v dubnu 1964. Technika neznamenala velké problémy. Nový model měl vycházet většinou z existujících dílů, zejména z typu Falcon. Důležitý byl styling – to věděli všichni. Fordovi stylisté tedy již v roce 1962 zhotovili 18 hliněných modelů, ale žádný neodpovídal představám zadavatelů. Času se začalo nedostávat. Byla tedy vypsána vnitropodniková soutěž. Čtyři různé designérské teamy byly vyzvány chefem studia Gene Bordinatem, zhotovit během dvou týdnů hliněný model ve skutečné velikosti jako svůj návrh. To se prakticky nedalo stihnout, ale přesto se akce vyplatila a na dvoře Ford Design Center se za dva týdny objevilo celkem sedm hliněných modelů.
Jasným vítězem se stalo bílé auto Josepha Orose, který jej prezentoval pod názvem Cougar. Dvoudveřový hardtop s dlouhým předkem a krátkou zádí dle slov L. A. Iacoccy budil i v klidu zdání pohybu. Poté, co projekt Cougar překvapil i Henry Forda II., se dostal do rozhodující etapy. Návrh se musí stát sérií. Přitom se ukázalo, jak málo musí být pozměněn původní projekt – všechno již bylo na hliněném modelu prakticky vyřešeno. Větším oříškem ale byla technická stránka. Sice se všechny komponenty nacházely v regálech u Forda, ale bylo nutné je také sestavit dohromady. Tím spíše, pokud se nové auto mělo dodávat ve čtyřech výkonových stupních.
Jako první krok byl tedy konstruován pevný rám, který nesl motor (a mohl tak jezdit i bez karoserie, což je dokumentováno). Nakonec se šlo do supermarketu Ford a všichni se obsloužili: u Falcona, Mercury Comet, Fairlane a Galaxie. Tak se ukázalo, jací profesionálové vůz konstruovali. 6válcový motor byl kombinován s brzdami a diferenciálem z Falcona, motor V8 dostal brzdy a diferenciál z Fairlane. Větší V8 používal diferenciál z Galaxie. Tak dostal zákazník auto na míru a Ford Motor Company ušetřila peníze. Bylo to po všech stranách úspěšné řešení. Zatímco prototyp s motorem uprostřed se staral na autosalónech o rozruch pod názvem Mustang, nabíral sériový Mustang stále zřetelnější obrysy.
Ale zda se bude jmenovat opravdu Mustang, nebylo stále jasné. Původně se nováček měl jmenovat Torino – toto označení padlo až v poslední chvíli. Nakonec se všichni dohodli na Mustangu. Tím byla z cesty odstraněna poslední překážka a Mustang se mohl prezentovat včas! Lee Iacocca dosáhl svého cíle. Vzniklo auto zcela nového typu, sportovní (na přání dokonce velmi sportovní), protože katalog zahrnoval i kotoučové brzdy, samosvorný diferenciál nebo otáčkoměr. Přitom bylo cenově výhodné a s nezaměnitelnou identitou. Američané jej nazývali „Personality Car“ nebo „Ponny Car“. V lednu 1966, po jedenapůlleté produkci bylo dodáno celkem 680 989 Mustangů – to nikdo předtím neočekával. Valná většina vozů samozřejmě zůstala v USA, ale jisté množství bylo exportováno. Také v rozvinutých evropských zemích měl Mustang brzy svůj podíl na silničním provozu, i když se kupř. v Německu ze začátku musel jmenovat T5 – z právních důvodů.
V prvním období výroby se tento Ford dodával ve třech verzích motoru: 6válec 3300 ccm a 105 HP, V8 4700 ccm a 170 HP nebo 190 HP. Když byl tento Mustang začátkem 70. let vystřídán, paleta motorů činila již 26 různých modifikací. Stejně rozsáhlé byly optické verze, které Mustang v té době nabízel. Kdysi originální linie byly stále delší, širší, těžší a složitější. Výhrou byla přístrojová deska, která od roku 1967 dostala kulaté přístroje místo páskového tachometru.
Mustang byl pořád nabízen ve třech variantách karoserie – hardtop, convertible a fastback, přičemž poslední varianta byla uvedena v září 1964 a později se nazývala Sports Roof. K mání bylo i několik zvláštních modelů: Luxusní Grande, které vstoupilo do programu roku 1969 a honosilo se vinylovou střechou a imitací dřeva uvnitř. Model byl nasazen jako protihráč k typu Thunderbird Landau. Dále to byl sportovní Boss a Mach I. Jim připadla role pozvednout vlajku Ford v závodech o počet HP. Mimoto sloužily jako náhrada za již nevyráběný Shelby GT. Toto brutální auto od Carola Shelbyho je dodnes nejvyhledávanějším typem Mustanga. Stavělo se 6 let a celkový počet nepřesáhl 15 000 jednotek – směšné srovnání s jednoduššími bratry z Dearbornu. Původně byl nabízen jen jako fastback, od roku 1968 i jako otevřený convertible. Shelby nabízel výkonuchtivým zákazníkům dvě řady s označením GT 350 a GT 500. Dovoleno bylo vše, co zvyšovalo výkon a vrcholový model GT 500 KR (King of the Road) dostal ze svého 7litrového V8 přes 40
Samotný koncern Ford vyvinul v roce 1967 typ Allegro II, který měl navazovat na prototyp Mustanga s motorem uprostřed. V roce 1973 se zdálo, že Mustang dosáhl konce své dráhy a tentýž rok byl vystřídán Mustangem II. Jeho prodejní čísla však klesala a klesala. Tak se naplnil předpoklad a koncepce Ponny Caru, který zdaleka předčil očekávání.
Proto pro všechny milovníky Mustangů zůstane tím pravým typ 64 1/2.
ad foto:
Také na červnovém srazu v Brně se objevil tento krásný Mustang. Jak jinak než v typicky rudé barvě. Tak pěkných kousků je opravdu málo. Tenhle přijel z Polska.
|
|
|
